Milá Ester,
Povím vám tento příběh v naději, že moje zkušenost někomu pomůže vyhnout se nebo alespoň rozpoznat předměty včas, abych tak řekl, „ne pozitivní pro jejich sebevědomí a mozek, stejně jako jejich srdce ". Potkávám R. V baru, kamaráda kamaráda, vidím svět a otevírá se mi srdce. Máme se evidentně rádi, ale v tu chvíli to končí a amen. Ale myslím a myslím na něj, na ty nádherné oči a říkám si, že ho musím znovu vidět. Ptám se ho na fb o přátelství a zjišťuji, že se na mě ptal společného kamaráda, ale že se mu z trapnosti nepodařilo dostat moje číslo.On, oddělený asi 8 měsíců po manželství, které trvalo více než 10 let.Já svobodná, čtyřicetiletá bez dětí. Chodíme ven máme se rádi zprávy telefonáty zapalují jiskru, kterou líbáme.
Přichází srpen odjíždíme respektive odjíždíme s přáteli, ale každý den si několikrát povídáme a chceme se vidět. Vracíme se z dovolené a dáváme se dohromady velmi romantickým a téměř pubertálním způsobem. Polibky malé pozornosti krásné. drtím. Po pár měsících dokončím renovační práce na mém domě a on, který se milostivě podílel na posledních chvílích věci, se u mě začíná zastavovat na víkend.
Víkendem myslíme pátek večer a sobotu, protože v neděli už utíká, aby se vrátil do svého domova (tedy do manželského domu, ze kterého neodešel, ve kterém má stále nábytek a vzpomínky život s bývalou manželkou).
Uběhne pár měsíců a já vyjadřuji svou ochotu mít ho u sebe alespoň v neděli večer nebo jindy, protože se mi to zdá "nic moc" pro dva, kteří se rádi vídají jen v pátek a Soboty on nika, utíká pryč .
Některé hádky i kvůli těžkopádné přítomnosti jeho bývalé manželky, která ho nenechává na svobodě a jako správná manipulátorka si ho za každou kravinu nechává pro sebe (ač je s jiným). Říká, že mu na mně záleží, že neví, jak kodifikovat Pocit, ale že ho to zajímá a že na něj nemusím spěchat
Snažím se o to, ale opakuji si pro sebe: „Tomu říkáš spěch? Měla by to být touha být spolu! Chci se vdát? Jen chci být s ním víc na večeři nebo tak něco."
Měsíce plynou, uklidňujeme se, vyhýbám se na něj nátlaku, o víkendech a svátcích (Vánoce, Velikonoce atd.) je vždy se mnou. Všechno šlo velmi dobře, tak dobře, že jsem otěhotněla. Nejdřív jsem tomu nevěřil, pak štěstí! Ve 40 letech pochopíte, aniž byste to křečovitě hledali, ale takhle, kauzálně.
Krásná krásná říkám mu. Šťastná, pláče radostí. Říká, že je to znamení osudu, že nám Pán chtěl dát znamení atd.Pojďme se milovat řekl mi tolikrát, že mě miluje, že si ani nepamatuji číslo. Je šťastný, milující jako vždy. Chodím s ním ke gynekologovi a bohužel zjišťuji, že plodu nebušilo srdce a v 7 týdnu musím potratit. Pominu bolestivé metody potratů, při kterých nedocházelo ke sblížení, ale přicházíme v rozhodující okamžik.
Musím urgentně hospitalizovat, protože mi hrozila septikémie. Rodiče mě vezou na pohotovost. Pracuje. Přijmu úkryt a večer jde na večeři s přáteli, protože co jsem pak mohl dělat? Jinak jsem pak musela říct o těhotenství? A stejně bych tam s tebou nemohl být?! Ani telefonát tu noc, kdy jsem byl hospitalizován s infuzí připevněnou na paži poté, co jsem ztratil jejího syna, našeho syna. Den po operaci odcházím z nemocnice a on mě nevyzvedává. Pracuje. Přicházím do domu svých rodičů, kteří mě vítají se srdcem plným bolesti, abych nebyl sám. Nepřijde za mnou.Ani květina, ani polibek. "Co chceš, přijít k rodičům mě uvádí do rozpaků."
Téměř 50 let? Druhý den odjíždí na velmi důležitý koncert s přáteli, kterých se nemohl vzdát. A jsem sama doma. Zmizí na celý den a já sám a v depresi mu volám a křičím na něj všechnu svou zášť. Žádám ho, aby navzdory všemu zůstal po mém boku. Byl jsem příliš křehký na to, abych ukončil vztah s tím, kdo měl být otcem mého dítěte. Mé všechno. Cítím lásku smíchanou s hněvem a zklamáním pro toho, kdo dál nedělá nic, aby to "dohnal" . Pojedeme spolu na dovolenou, opakuji, dám tomu ještě šanci.
Svátky, které jsem musel zaplatit i já, protože se věci zastavily, "Nejsem manželka" , nabídl jí je. Netřeba vám říkat tragický epilog po prázdninách.
Bylo mi řečeno, že mě nemiluje a že když zjistil, že mu nebije srdce, cítil se vlastně svobodný, protože možná byl šťastný s otcovstvím, ale ne s mateřstvím?
Neví, co chce.
Já určitě ne.
Ale nepamatoval si, než mě otěhotněl.
Myslíš, že Oxford nebo Cambridge jsou pro takového pána užitečný?
Já.
Přečtěte si všechny epizody rubriky Ester Viola Vadné vztahy zde.
Odpověď Ester Violy
Vážený I.,
Ecce homo. Nebo alespoň tady je páchnoucí exemplář. Analyzujte kandidáta, jak nejlépe dovedete, aniž byste se příliš trápili.
Ale nechme ho stranou a vše zvažte. Proč se to děje? Proč se hluboce zamilovaní nikdy neshodují s milovanými? Proč touha směřuje k tomu, co je jí nejvíce v rozporu? Proč jsou někteří apokalyptičtí necitliví nepotopitelnou akcií na trhu? Proč o tom tady mluvíme? Proč nemá špetku citlivosti?
Proč je příliš mnoho lásky odpudivé?
Posuňme hranici upřímnosti za hranice, řekněme si to jasně: být srabem je také věcí okolností. Náhodné zranění je něco, co se může stát. "Zklam lidi, aniž by si to uvědomovali." Náhodnost zla“ – aneb umění očistit se za každou cenu.
Váš je senzační případ, I., ale život nás velmi rychle odlišuje od směru věcí: chytráci, absolventi akademie „Dělám to, co mi dělá lépe“, s vyznamenáním, jsou všude.
Neopětovaná láska: jistota versus pochybnosti
Neříkej mi, že tenhle divoch, kterého jsi potkal, je tvůj první. Ti, co tě opustí, ale pak ti zavolají, ti, co si pořád píšou, nikdy se neuvidí, ti, co by tě chtěli opustit, ale srdce jim puká a mezitím zkoušejí další oběť, ti, co žijí pod jediným zákon: "když jsi na pochybách, bav se" . Ti, co si hned umyli ruce, vás pak fackují roky, ale s čistýma rukama.Ti, kteří vám řekli, jak nerozhodní byli. Ti, kteří trpěli jako děti. Ti, kteří již byli zapojeni, ale s různou intenzitou. Ti, kteří "už tě nemiluji, ale bude mi trvat čtyři roky, než to pochopíš" . Abych skončil těmi, kteří odcházejí, protože "klima v domě bylo děsivé, dokonce i pro děti" , jako by klima v domě vytvářely mraky.
To jsou oni. Ti kreténi, nebo jak jim chceme říkat.
Láska a neláska
A na druhé straně? Chudák Kristus. Oběť poznáte podle absence energie. Chybí schopnost reagovat. A kdo nemá energii na nic, buď trpělivý. Nutí se na to nemyslet a ani to neumí. Všechno jde dobře, protože čekání na zlepšení je jediná obrana. Je nevinný, chudák. I to může být charakter, sklon. Je jasné, že mu všichni fandíme, i když odoláváme nutkání zatahat ho za bundu a jen mu říct „ale probuď se, synku“.
Jsme u závěrů. Níže najdeš odpovědi na otázky, které jsi pro mě měl.
1) Existuje nějaká hranice krutosti nedostatku lásky?
Ne.
2) Na druhou stranu, dokážou si představit, jak škodí?
Ne vždy.
3) Jak se ze silných stal silný?
Únava.
