Milá Ester,
Píšu ti, protože mám obavy a i když mi všichni říkají, že musím zůstat v klidu, nemůžu.
Je mi 33 let a asi do 28 jsem nikdy neměl chuť se zasnoubit: zřejmě mi bylo tak dobře, že jsem necítil potřebu a ani teď to nevnímám jako zásadní nutnost (jakkoli by bylo příjemné mít partnera, který mě na rozdíl od přátel nemůže jednoduše poplácat za nečekané ve službě), ale slyším ty slavné hodiny, které – víceméně – hlasitě tikají a říkají mi: opravdu se chceš stát čtyřicetiletým singlem?"
Studoval jsem, říkají mi, že vypadám dobře a mám se rád, mám svou vysněnou práci, i když je to složitý obor, takže bych si mohl život opravdu užívat jen tím, že se budu věnovat činnostem, které miluji, a většinu času mám.
Ale tu a tam se pořád trápím, protože nejenže není ani stopy po velké kinematografické lásce, ale ani (předložte mi definici agée) neblaze proslulých „dobrých zápasů“, chápaných jako „příjemné a spolehliví muži, kteří nejsou na útěku.“
Právě teď chci najít kluka v mém věku (nebo o něco staršího muže, to by nebyl problém) se srdceryvným šarmem a emocionálně otevřeným vážnému vztahu, nic víc, nic míň než to : Peppe blízká mému vkusu, která není princeznou páru, na rozdíl od mnoha kluků (protože jsou to kluci, hlavně s hlavou), já vím. Ale nejde to.
Všichni moji přátelé takové lidi nenavštěvují ani omylem, když náhodou sleduji kurzy a podobně, co mě zajímá, vyskočí mi nechvalně známé "nic se nikdy neděje" (čti: jsme skoro všechny ženy a těch pár muže z toho či onoho důvodu nelze brát v úvahu).Sociální sítě mě nejen odpuzují, ale moc dobře vím, že muže tohoto typu bych tam stejně nikdy nenašla (nebo možná ano, ale rozhodně mě nezajímají vážné příběhy nebo trpělivost čekat dobu, kterou bych potřebovala - to by nebylo být vyjednávací - abyste se navzájem poznali, než uvažujte o intimitě).
Já doslova nevím, co mám dělat. Moje rodina a starší přátelé všichni říkají, ať se uklidní, neboj se a nechej život jít tak, jak chce, protože „to přijde, když to budeš nejméně čekat“. Tady však čas plyne a hádejte co? Vůbec nikdo nepřijde, ani když vlastně myslím na něco jiného, což je minimálně 80% času.
Na druhou stranu vidím těch 35 cválajících ke mně a především v dálce, ale ne dost daleko, budoucí dvojcifernou číslici začínající 4. Zároveň se ale nedokážu sblížit s kluky s kým konverzovat zajímavě je téměř nemožné nebo dokonce více či méně zajímavé, ale to mě ani v nejmenším neláká nebo ty dvě kategorie mužských známých, se kterými se nejčastěji setkávám, když mě náhodou přátelé přátel představí někomu novému.
Jak se dostaneš z takové bažiny?
M.
Milý M.,
Jsou tací, kteří si lehnou na břeh potoka a čekají na velkou lásku, jak nepřítel očekává, a jsou smutní, když to po letech nepřejde, protože mít lepší věci na práci.
Ti, kteří si po senzační sérii třesků řeknou: dost, chci být sám a přesto doufají, že dorazí někdo lepší než ostatní, jen oni nedorazí. Jsou tací, které musí rozhodnout náhoda, nemůžete si ji vynutit, takže nechají vše náhodě a zjistí, že náhodě je opravdu jedno, jak jste šťastní.
Obecně nejlepší jsou vždy ti ostatní. Článek zaneprázdněný člověk vždy začíná komerčně s diskrétní výhodou, protože pokud si je vezmou ostatní, znamená to, že stojí za to, jak jsou žádoucí. Staré ženy z vesnice navrhují zasnoubení, aby se do vás někdo zamiloval.
Tady však musíme začít ještě dále, musíme se podívat, kde je otázka doma. Musíš mi to říct.Očekávání? Chci-se-zamilovat-jak-řeknu-a-neuvažuji- alternativy? Rozumím ti. Máte dokonce pravdu, ale může to být otázka desetiletí, rezignujte na čas, který to vyžaduje. Každý večer musíte chodit ven, musíte mít ohnivý telefonní seznam a vybíjet seznamovací aplikace, přinejmenším, abyste shromáždili dostatečně velkou uživatelskou základnu, aby nám přinesla dokonalou shodu. Jako nadnárodní společnosti s dvaceti HR týmy a rozhovory se stovkami lidí, které trvají šest měsíců s 5 úrovněmi obtížnosti.
Pochopil jsem, že nemáš rád prvního blázna, který projde. Stále chcete Peppeho na míru. Jsem na tvé straně. A já vám řeknu, jak to dokázali ti nejlepší, které znám v umění lovu na harpunu. Abyste našli ten, který je opravdu, opravdu správný a vyrobený speciálně pro nás, potřebujete motivaci, M. Musíte být středně nezapomenutelnou společností, která vám zaručí přítomnost a znalosti všude, potřebujete energii a potřebujete otočný a velmi dobře promazaný život mezi přáteli, cestování, pozvání na večeři, párty, káva.Metoda. A já tu žádné nevidím, jinak bys mi nepsal.
Problém může být v provincii. Což je krásné, ale jsme pořád stejní, je nás málo. Buď se zamilujete do těch, kteří procházejí klášterem, nebo sbohem.
Problém může být v tom, že jste stále nedokončili nálepkové album milostných křivd. Pamatujete si na ty nejlepší, na ty středoškolské kamarády, kteří jako by se už narodili – byla 90. léta – pod hvězdou „uhýbat se klukům, co voní jako Sauvage, držet se těch, kteří se k vám chovají dobře“? Ti, o kterých jsme si mysleli, že se zbláznili, když se drželi pěkných kluků? Byli jsme ti blázni, kteří byli ve službě ignorováni.
Co chceš, M.? Zlom si kosti a co se stane? Být umírněně zamilovaný, ale s časově omezeným regulačním plánem mít rodinu a chodit do pizzerie s přáteli, kteří jsou také s dětmi a mají tedy společenský kvalitní kupón člověka, který splnil svou genetickou povinnost? Chcete být prostě šťastní a stále nevíte jak? Chceš už nebýt sám a je to? Jsi spokojená s malým?
Znáte ty záblesky inteligence, že když budete mít v určitém věku štěstí, vytáhnou vás z příkopu? Tady je jeden, ten patří k životu každého a já se ho snažím pro vás rozsekat sekerou a udělat z něj kapesní pravdu, hloupou operaci, ale takovou, která má svou vlastní účinnost: čekání není něco, co děláte vsedě.
