Láska královny Alžběty II. ke svým zvířatům

Proč královna Alžběta tak hluboce milovala zvířata? Od malička byla všemi vychována k ovládání a poté sama převychována k ještě přísnější disciplíně, se svými psy a koňmi se stala měkkou, shovívavou, rozpínavou.

V pohřebním scénáři byla vybrána role pro tři favority.

Černý poník, 15letá Emma, se objevila na straně průvodu, když vstoupila do bran Windsorského panství, nehybná a krotká, jako byla se svou paničkou a chovatelkou, schopná udrž ji v kroku až do 93 let.

Muick a Sandy, dva Corgiové, místo toho čekali na rakev pokrytou květinami a drahokamy před rodinnou kaplí.

Scenáristka vlastního pohřbu podle královské tradice, královna Alžběta zde také chtěla vysledovat cestu svého odkazu a seřadit za ní lidské a nelidské lidi.

Jak vyloučit Emmu, Muicka a Sandy z obřadu rozloučení, představující stovky dalších životních partnerů ukrývajících se mezi dvěma stoletími? Kdo – když ne armáda jejích zvířat – ji dokázal milovat (nebo nemilovat), aniž by se podíval na žezlo nebo na odznak na uniformě? Nezajímá mě barva jeho krve a jeho rubínů, možná nenávidí tu zvláštní skvrnitou srst, která lemuje exotický samet plášťů?

Ať už je to poslední vládce říše, kde slunce nezapadalo, nebo bezdomovec na chodníku v noci, darem zvířecí lásky je tato drásavá nezištnost, která zasáhne jako šíp a projde jedním pohledem, který nezapadá mrknout a nezná polostínu ironie.A nepřijímá odpoutanost, nedokáže pochopit opuštěnost.

Umřít – píše Wislawa Szymborska – to se kočce nedělá. «Něco se tu neděje / jak by mělo. / Někdo tady byl, byl / pak náhle zmizel / a trvá na tom, že tam není». Je to kočka, která čeká v prázdném bytě, po prohrabávání se ve skříních a pod kobercem, medituje nad malou pomstou, když se konečně "on" vrátí, aby zaplnil pokoje jako vždy: «Pak se naučí / že ty to neděláš to s takovou kočkou. / Půjdeme mu naproti/ jako by se mu vážně/nechcelo,/ pomalu,/ na hodně uražených tlapkách./A ze začátku žádné skákání a/prskání».

Přivítána miliardami živých televizních diváků, doprovázena tématy v řadě, poctěna poklonou korunovaných hlav a demokratických hlav států, Elizabeth se musela usmívat při pomyšlení na ty tři zmatené, možná netrpělivé hosty, kteří byli jen hledal zabarvení jejího hlasu, přesný zvuk kroků na schodech, tu postavu, která se v poslední době jemně zakřivila.

Zažili jste na vlastní kůži loajalitu a náklonnost jednoho ze svých mazlíčků? Napište nám na [email protected]

Všechny články od Barbary Stefanelli

Zajímavé články...